Při vývoji šli konstruktéři zcela novou cestou - nevycházeli
ze zahraničních vzorů a už během několika posledních válečných let vzniklo pár
prototypů, které jejich stavitelé testovali přímo mezi okupanty v provozu se
značkami Wermachtu a SS. Ihned po skončení války začaly intenzivní přípravy pro
sériovou výrobu.
Již v r. 1946 byla vyrobena první série typu 10 čítající 1 360
ks. V září pak měl pérák premiéru na pařížském autosalonu, kde sklidil
obrovský úspěch a byl oceněn zlatou medailí.
V druhém roce výroby sjelo z modernizované výrobní linky 17 162 ks
nových dvěstěpadesátek.
V r. 1948 byla představena i dvouválcová třistapadesátka typ 12 ve
stejném rámu (zpočátku výroby v šedé barvě), původně označována jako Jawa Ogar
350, protože se vyráběli u firmy Ogar (třetí největší předválečný výrobce
motocyklů v Československu). Ještě v témže roce byla tato pražská továrna ve
Strašnicích převzata Janečkem a stala se součástí koncernu Jawa.
Od r.1950 byly uskutečněny úpravy směřující ke zvýšení
výkonu a modelové typy se změnily u dvěstěpadesátky na 11 a u třistapadesátky to
byl model 18.
Péráky byly ve výrobě až do r. 1956, dvěstěpadesátky byly
ovšem staženy z výroby již v r.1954. Celkem všech péráků bylo vyrobeno 180 000ks.
Pro mnohé zahraniční značky se stal pérák inspirací, někdy i
předlohou pro pouhé kopírování. Péráky se staly zakladateli slávy i na
sportovních polích. Např. na Mezinárodních šestidenních motocyklových
soutěžích, kdy na nich Čechoslováci vyhráli v r.1947 jak Světovou trofej, tak i
Stříbrnou vázu na první poválečné šestidenní ve Zlíně.