Typ Škoda 100/110 nebyl příliš nový. Jednalo se pouze o tzv. facelift z typu Š1000/1100MB. Automobilky k takovéto modernizaci přistupují z důvodu nestejnoměrného opotřebení výrobní technologie. Nejvíce namáhané jsou matrice k lisování karosářských dílů a při jejich obnově se použije nový tvar karoserie.
Karoserie vznikla v roce 1965. Změnil se také interiér, největší rozdíly byly na přední nápravě, která dostala licenční kotoučové brzdy Dunlop vyráběné v Autobrzdách Jablonec a byl snížen počet mazacích míst z jedenácti na čtyři.
Škoda 1000 MB a Škoda 1100 MB byla po modernizaci přejmenována na Škodu 100 a Škodu 110L. V roce 1970 přibylo dvoudveřové kupé, legendární Škoda 110 R. Šlo o automobil sportovního rázu, ačkoliv podvozek byl naprosto shodný s vozy Škoda 100/110. Mírnou změnu doznal motor. Škoda 110 R se montovala v pobočném závodě v Kvasinách. Stejný motor jako typ 110 R dostal i typ 110 LS.
Nejsilnější z celé řady byla Škoda 120 S s motorem o objemu 1174 cm3 a s náporovým chladičem vpředu. Původně vznikl na zakázku Ministerstva vnitra jako rychlý vůz pro Veřejnou bezpečnost. Automobilka na základě malé série mohla vůz homologovat pro sportovní účely, což byl zřejmě pravý důvod vývoje vozu. Vozy odvozené verze Škoda 120 S Rallye pak vznikaly nejen v továrně, ale i v nejrůznějších autoklubech Svazarmu. Motor byl schopen dosahovat výkonu až 120 k (88 kW) a rychlosti údajně až 220 km / h.
Škoda 110 R byla velmi oblíbená a s úspěchem i vyvážená, vůz Škoda 110L se v rozloženém stavu exportoval i na Nový Zéland.